19-20.11.2022 – mezinárodní turnaj JUGO Cup U10 v Praze      

O mrazivém víkendu s prvním sněhem jsme byli pozváni na mezinárodní turnaj do areálu ČAFC Praha. Turnaj sliboval mezinárodní konfrontaci domácího fotbalu s balkánskou školou kopané. Jak se později ukázalo – slovo kopaná bylo na místě. Systém turnaje byl rozdělen do dvou dnů. V sobotu se odehrály dvě čtyřčlenné základní skupiny. Vyfasovali jsme srbský tým Dunav – Bačka Palanka, domácí ČAFC a Željezničar Banja Luka z Bosny. Hrálo se systémem 6+1, který jsme si sice ozkoušeli v létě na turnaji v Německu, ale proti slaboučkým soupeřům. Hned v prvním zápase jsme dostali lekci od srbských mladíků – prohráli jsme jak na góly, tak na nasazení, rychlost a souboje. Vyhrávali jsme na počet chybných rozehrávek, nekvalitních prvních doteků, špatné postavení (což bylo ale pro kluky nové) a malou snahu dostat se do koncovky. Prohra 1-6 byla zasloužená, sice jsme mohli ke konci korigovat, ale na vyznění zápasu by to již nic nezměnilo. Před druhým zápasem s ČAFC trenérský tandem změnil taktiku, bylo vysvětleno rozestavení a úkoly každé jednotlivé pozice v tomto rozestavení a také důraz na pohyb, rychlé nahrávky, využití šíře hřiště, které samozřejmě k tomuto způsobu hry, vzhledem k větší velikosti, vyzývalo. V druhém zápase po vyrovnaném začátku si konečně vše sedlo a začali jsme dávat i góly – výsledek 6:0. Nabuzeni dobrým výkonem jsme šli do posledního zápasu ve skupině již v lepším rozpoložení a čekal nás zápas o postup do semifinále s bosenským týmem.  Od začátku se jednalo o vyrovnaný zápas a oba týmy se chtěly poprat o vítězství. Je nutno dodat, že každý úplně jiným způsobem. Nečekali jsme, že bosenský tým bude hrát v rukavičkách, to vůbec ne, ale to, že kolíky soupeřových kopaček budou častěji na nártech, kotnících, kolenou našich borců než na balonu, jsme nečekali. Rozhodčí se snažil zápas korigovat a v mnoha případech pískal fauly, ale zákeřná hra ve stylu Roye Keana se stupňovala a pocit obav o zdraví se dostal nejen do hlav kluků, ale i trenérů a bezmocně přihlížejících rodičů. Nicméně fanklub a trenéři se snažili kluky povzbudit k fotbalovému výkonu, kterým bychom soupeře dokázali přetlačit. Soupeř vedl, ale nám se podařilo v polovině zápasu srovnat pohlednou akcí a ještě hezčí střelou pod břevno. Mnozí kluci z obav ze soupeře už ani nechtěli jít na hřiště, to jsme ještě neviděli. V druhé části zápasu jsme subjektivním okem pozorovatelů byli lepším týmem, ale další gól jsme již nedokázali vsítit a šťastnější soupeř ojedinělou střelou ze střední vzdálenosti po chybě našeho brankáře dokázal převážit zápas na svou stranu. Hořká prohra 1-2 s možnou pachutí nemocniční čekárny sice znamenala nepostup do semifinále, ale krom jedné výjimky se zraněním neumožňující další zápasy, byli naši hráči připraveni se poprat v druhém dni alespoň o páté místo v turnaji.

Druhý den naši borci nastoupili v prvním zápase proti Junioru Praha a lepším pohybem, důrazem a bez obav z balkánských skluzů si dokráčeli k pohodové výhře 6:1 s dominancí na hřišti. V posledním zápase jsme o konečné 5. místo opět narazili na vytoužený balkánský tým Sport Team Banja Luka.  Vytoužený proto, že jsme si chtěli dokázat, že i proti tvrdě hrajícímu soupeři, dokážeme uspět.  Naši hráči vstoupili do zápasu parádně s bojovností, která nám první den chyběla zejména v prvním zápase. Soupeře jsme přehrávali pěknými kombinacemi, ale dobrý výkon soupeřova brankáře nebo nepřesná střelba nám nedovolila gólově odskočit a tak až zhruba v 15 minutě jsme gól dali střelou ze střední vzdálenosti a poprvé vedli. O chvíli později ale soupeř z ojedinělé akce po nákopu přes celé hřiště a chybě našich obránců, kteří oba byli ve vysokém postavení, utekl a z brejku vyrovnal.  Dál se obraz hry neměnil, tlačili jsme soupeře před jeho bránu, ale nedařilo se nám akce gólově dotáhnout. Až další šťastná střela ze střední vzdálenosti si opět našla cestu do sitě soupeře. Radost ovšem opět netrvala dlouho. Po naší chybě z rozehry od brány se soupeř dostal k rohu a z něj po závaru a střele, která soupeřovi nesedla, bohužel tak, že obloučkem skončila v šibenici, opět vyrovnal.  Kluci se ovšem nevzdali a v posledních minutách dokázali to, co jim nešlo celý zápas, tedy dát góly z prostoru před bránou, kdy důrazem a technikou dokázali převrátit vítězství na naši stranu.  Vítězství 4:2 tedy znamenalo celkové 5. místo na turnaji. Hrálo se ve vynikající atmosféře, kdy náš kotel byl slyšet minimálně stejně jako bosenský a k zápasu určitě přispělo i to, že tentokrát soupeř nehrál tolik agresivně, bez skluzů na nohy a až na zranění kolene jednoho za našich hráčů, které snad nebude vážné, se obešlo bez zdravotních komplikací.