Z Maracaná na kbelskou škváru

V posledním vydání magazínu jsme se vrátili do minulosti a připomněli si jednu z největších osobností, která kdy oblékala kbelský dres – Arnošta Pazderu. Pojďme si tento příběh připomenout.

Nejprve telegrafická svodka jeho fotbalové kariéry: ve státní reprezentaci v letech 1952 – 1958 odehrál 19 utkání a vstřelil 3 branky, za Spartu v období 1949 – 1965 odehrál 597 utkání se 114 brankami z toho v první lize 257 střetnutí a 24 branek. Nejvyšší soutěž hrál i v době vojenské služby za Tankistu (další dvě branky) a ÚDA. Skvělá bilance! Ale co se gólů týče, poněkud klamavá. Jeho posláním na trávníku nebylo góly střílet, ale připravovat příležitosti. A to dělal mistrně. Kdyby fotbal vedl účty, podobné kanadskému bodování hokejistů, byl by ve statistikách hodně vysoko! Rychlost, přihrávky a geniální fotbalový vtip, toť definice toho, čím se stal malý Pazdera velikánem a veličinou našeho fotbalu, napsal Vitězslav Houška v knize 50 slavných sparťanů.

Kbelský rodák Arnošt Pazdera začal hrát fotbal v jedenácti letech roku 1941 v AFK Chrudim. Po maturitě přestoupil na počátku roku 1949 do Sparty a nastoupil za ní hned v prvním jarním utkání o ligové body – a rovnou do derby proti Slavii! Začínal na levém křídle, na svůj životní post napravo se posunul až později. Malý, ale hbitý, hravý a na svůj věk technicky výborně vybavený padl fanouškům rudých hned do oka, říkali mu Pazderka. Obráncům naháněl děs svou rychlostí a hlavně u křídla neobvyklou častou kličkou ne k postranní čáře, ale dovnitř hřiště. V národním mužstvu byl u skvělých úspěchů v roce 1956, kdy ve dvou mezistátních zápasech po sobě porazilo dva týmy tehdejší nejúžší světové špičky: Maďary v Budapešti 4:2 a Brazilce v Riu de Janeiro 1:0. V prvním utkání zpečetil výhru nádherným čtvrtým gólem, kdy sólem z vlastní poloviny hřiště obešel postupně několik protihráčů a svou akci završil precizním lobem z plného běhu přes vybíhajicího brankáře. Ve druhém padl náš jediný gól po jehu centru. A Pazderovy centry, to byla velká paráda! Měkké, načechrané, přesné a dokonale časované. 

I v době své největší fotbalové slávy přicházel často do kbelské sokolovny – v týdnu večer si zahrát stolní tenis, v neděli dopoledne (tu a tam i tehdy, když Sparta hrála odpoledne ligu) si na zahradě protáhnout tělo s atlety. Jednou při té příležitosti skočil na nedokonalém rozběžišti a doskočišti do dálky přes šest metrů!

Při vrcholovém fotbalu získal inženýrský diplom na stavební fakultě ČVUT a po promoci působil jako projektant pražských dopravních staveb. I na tomto poli podával pozoruhodné výkony. 

Bylo mu už přes čtyřicet let, když se kbelským fotbalistům podařilo získat ho na nějaký čas do svých řad. Říká se, že největší podíl na tom měl Karel Hruška. Tak či onak tu definitivně uzavřel svou fotbalovou dráhu. Pro mužstvo to byla cenná posila, pro každého ze spoluhráčů obrovský zážitek a inspirace.

Nejblíže z mužstva měl k Vláďovi Vrbovi. O šestnáct let mladší tehdejší pilíř kbelského souboru mu samozřejmě vykal, ale on také vykal jemu a oslovoval ho pane Vláďo. Když se po zápase rozdávalo ,,kalorné‘‘, předal Vrbovi svůj podíl se slovy: Pane Vláďo, připijte si za to s mužstvem na další společné úspěchy!

Titulní foto: AC Sparta Praha