,,Plánujeme společné výlety, dovolené či jiné aktivity“ – Čeněk Skoč v rozsáhlém rozhovoru

Čeněk Skoč, můžeme říct, že hrající legenda Spartaku Kbely, který černobílý dres obléká přes deset let. Jak se z Ostraváka stal zarytý Kbelák, který podle jeho slov ve Kbelích chce ukončit i fotbalovou kariéru? Jeden z hlavních tmeličů party nám prozradil recept, jak pětadvacet hráčů z kádru A-týmu táhne za jeden provaz na hřišti i mimo něj. Popovídali jsme si o proměně kbelského fotbalu, která se za jeho působení udála. Více k přečtení v rozhovoru.

Prošel jsi mládeží Baníku Ostrava, jaký moment si jako první vybavíš, když se ohlédneš za svým působením v tomto klubu?

Na tohle období nevzpomínám moc rád. Sportovní testy jsem prošel, ale bohužel ve větších klubech to už od mala není jen o sportovním talentu, tudíž jsem se přesunul do tzv. mateřského klubu Baníku. Do fotbalového životopisu je to ovšem dobrá adresa (směje se).

Je to už přes deset let, ale vzpomeneš si ještě na moment, když jsi přestupoval do Kbel? Jak se přestup z Ostravy upekl?

Do Kbel mě přivedla pro mě šťastná shoda okolností, možná osud. V době, kdy jsem přicházel, tak měli povinnost sportovní kluby zřídit si bankovní účet. Tomáš Haniak se v té době spojil s mým kamarádem (také z Ostravy), který pracoval v bance a měli spolu schůzku. Na této schůzce padlo slovo o tom, že bychom s kamarádem Lukášem mohli přijít zkusit štěstí na trénink do Kbel, tak jsem to prostě zkusil i když jsem se moc po přestěhování do Prahy fotbalu nevěnoval. Mimochodem s Tomášem jsem si sedl po fotbalové a hlavně i po lidské stránce, tudíž mi to hodně ulehčilo začátky ve Kbelích.

Ze začátku se jednalo o pár hostování, jelikož v klubu Ostrava-Jih, ze kterého jsem přicházel, o trvalém přestupu nechtěli slyšet se slovy: Ty se jednou vrátíš domů. Já věděl, že už se do Ostravy nevrátím a chtěl jsem zůstat ve Kbelích, potěšilo mě, že i Kbely měly zájem, abych zůstal. 

Klubem prošlo hodně Ostraváků, jak si to vnímal?

Vnímal jsem to tak, že aspoň někomu rozumím (směje se). Dva kluci defacto přišli díky tomu, že jsme se náhodně potkali v Praze a já jim řekl, ať si jdou kopnout. Ani jeden z nich již za klub nehraje.

Nejvýraznější z nich byl určitě Pavel Besta. Jak na jeho působení vzpomínáš a věřil si někdy, že si s ním, jako ikonou Baníku Ostrava, můžeš někdy zahrát?

Jeho přestup do Kbel jsem vnímal jako velké překvapení. Zároveň to však svědčilo o tom, že fotbal ve Kbelích stoupá vzhůru, když přivede i hráče s takovými zkušenostmi. Rozhodně by mě nenapadlo, že si s ním zahraju v Praze ve Kbelích, vždyť jsem se na něj chodil koukat ještě na Bazaly jako malý kluk. Pavla jsem poznal až tady a jeho přístup, i když mnohokrát lidem moc nevoněl, byl příkladný.

Na tréninku ani v zápase nevypustil souboj a nesnášel prohru. Taky nespočet roztrhaných rozlišováku mluví za své (směje se).

Jsi dlouhodobá opora, vstřelil jsi již nespočet branek v našem dresu, ale nepřišla v průběhu působení ve Kbelích nabídka jinam, třeba do vyšší soutěže?

Je pravda, že jsem se párkrát ukopl (směje se), ale nikdy jsem to moc nepočítal. Musím přiznat, že pár nabídek jsem měl z vyšších i nižších soutěží, ale nebylo to pro mě na pořadu dne, ve vyšších soutěžích je to, jak všichni víme časově náročnější a nižší soutěž pro mě nebyla výzva. Preferoval jsem práci, nejdříve člověk v životě musí zaplatit složenky a potom se až bavit a jelikož by mě žádná z nabídek neuživila, zůstal jsem tady. Ze Kbel se neodchází, pokud nejdeš do profi soutěže. Postupem času jsem věděl, že chci v klubu zůstat a ukončit v něm kariéru, až přijde ten správný čas.