Využil jsem situace, že mě nikdo neznal! – Jan Kohlbeck v rozsáhlém rozhovoru

Jan Kohlbeck, nová letní posila má za sebou velice zajímavý příběh. Talentovaný brankář, který prošel mládeží Meteoru nebo Teplic, jako opora vypomohl libeňskému klubu s postupem do ČFL. Mladý úspěšný brankář pomýšlel i na nejvyšší patra fotbalové scény, bohužel vše nedopadlo, tak, jak si představoval. Pojďme se podívat blíže na Honzův příběh a na jeho přerod do pozice obránce, kde je nyní naší oporou! Více v novém rozhovoru v magazínu Černobílí.

Vzpomeneš si ještě na moment, kdy ses rozhodl, že budeš brankář?

Jasně, vzpomínám, bylo to u nás na školňáku na Lehovci, když jsem chodil s bráchou na hřiště a mezi jeho vrstevníky jsem byl jasně nejmladší. Nezbyla jiná pozice než jít do brány (směje se).

Prošel jsi mládeží Meteoru až na hostování na Žižkově a v Teplicích. Jak ses ocitl na severu Čech? Přece jenom v 19 letech je to pořád daleko od domova.

Tenkrát v Teplicích do U19 hledali nového brankáře. Dostali na mne typ a já jsem tam jel na testy, ve kterých jsem uspěl.

Jako mladý máš za sebou postup s Meteorem do třetí ligy, byl jsi oporou mužstva a jak si říkal pro Pražský fotbalový speciál, tak jsi měl i ligové ambice, ale nová sezóna byla jiná a ty jsi postupně přestal chytat. Vyhodnotil sis zpětně, kde nastala chyba, nebo udělal bys něco jinak?

Chyba byla především v mé hlavě. Nebyl jsem mentálně dost silný a určitě bych tenkrát změnil spoustu věcí. Především v trpělivosti. 

S výjimkou hostování v divizních Dobrovicích jsi následně hodil rukavice do skříně a odešel do Německa, hrát v poli. Neříkáš si zpětně, že to bylo unáhlené rozhodnutí? Nechtěl ses o svůj sen ještě porvat jinde? 

Tohoto rozhodnutí rozhodně nelituji. Vyzkoušet si život v Německu byl můj sen. Sice trošku v jiné podobě, než jsem vlastně absolvoval, ale i tak to byla životní zkušenost k nezaplacení.

Odešel jsi do Regensburgu, hrál za amatérský klub poblíž a ještě k tomu v útoku. Jak ti to šlo? Celý život jsi brankám zabraňoval a teď jsi je měl sám střílet.

Využil jsem situace, že mě nikdo neznal. Tudíž jsem toho plně využil a chtěl se především fotbalem jen bavit. Být oprostěn od toho veškerého tlaku, který jsem celou dobu na sebe vyvíjel. A jestli mi to šlo? Nevím, asi bych přece jen měl zůstávat u toho bránění (směje se).

Jak dlouho jsi byl v Německu a proč ses nakonec rozhodl vrátit do Čech?

V Německu jsme byl dva roky a návrat byl z rodinných důvodů.

V kariéře v poli jsi ještě pokračoval za Pragu Vysočany, ale pak ses přece jenom rozhodl vrátit do branky. Jak se to stane, že člověka, již rozhodnutého v bráně skončit, zpátky do branky dostanou?…