Miluji klub, miluji tu energii! – Pelson Pfavayi v rozsáhlém rozhovoru

Pelson Pfavayi, nová letní posila, která přišla posílt náš střed hřiště! 33letý hráč ze Zimbabwe má za sebou působení v rodném Zimbabwe, kde okusil i druhou ligu a před příchodem do České republiky okusil i první zahraniční štaci v Jihoafrické republice. Lehkonohý fotbalista v rozhovoru vypráví o svém životě v Evropě či v Africe, své kariéře a samozřejmě životě v České republice. 

Vzpomeneš si ještě na moment, kdy jsi poprvé obul kopačky? Jak vypadal tvůj začátek kariéry v Zimbabwe?

Fotbal jsem hrál už od školky v prašných ulicích mého města. Měl jsem jeden pár bot, které jsem nosil pořád, takže jsou nezapomenutelné. Když jsem hrál na střední škole, tak mne oslovil a podepsal tým ze druhé ligy. Vše ostatní poté následovalo.

Jak vypadala tvá kariéra v mládežnických kategoriích nebo když jsi byl mladší? Byla možnost se do Evropy dostat dříve? 

Dostat se do Evropy za fotbalem bylo vždy mým snem už od dětství, ale nebylo to snadné a stále to není snadné. Pokud nejste napojení na nějakou akademii s dobrými kontakty, tak šance hrát v Evropě je malá. Samozřejmě na to musíte mít i fotbalově. Od 4 let jsem hrál za všechny věkové kategorie a v 18 letech jsem hrál za první seniorský tým.

Před příchodem do České republiky jsi působil ještě v Jihoafrické republice. Tvé stěhování ze Zimbabwe mělo fotbalový účel nebo jaký?

Ano, byla to cesta za fotbalem. Z Jihoafrické republiky jsem dostal lepší nabídku, tak jsem se rozhodl ji vzít, ale moc dobře to tam nefungovalo a nakonec jsem se vrátil do Zimbabwe.

Jak dlouho jsi v České republice a za jakým účelem ses přestěhoval?

Nyní jsem tři a půl roku v České republice. Přišel jsem sem na vysokou školu. Vystudoval jsem ekonomii na ČZU, takže to byl můj hlavní účel.

Do té doby jsi žil jen v Africe? Je něco, na co sis dlouho musel v Evropě zvykat?

Chvíli jsem žil ve Velké Británii, hlavně u rodiny. Zvyknout si na jídlo mi trvalo věčnost. Africké jídlo je pikantní, bio, přirozenější a samozřejmě zima byla mým největším nepřítelem, ale teď je to vše už lepší.

Jak vidíš Českou republiku? Co sis oblíbil a je něco, co ti vadí?

Je to velmi bezpečná země z hlediska kriminality. Nemusíte se tolik bát, že vás okradou na ulici nebo třeba pobodají a pivo je samozřejmě levné, což je dobře (směje se). Vadí mi, že neumím tolik komunikovat česky. Rozhodl jsem se, že se naučím, jakmile se více zabydlím. Přestoupil jsem do týmu, kde hrají převážně čeští hráči a chodím na hodiny češtiny. Myslím, že být mezi kluky a trenérem mluvícími česky mi pomůže učit se ještě rychleji.

Co na tvé stěhování do Evropy říkala rodina? Jak často se do Afriky vracíš?

Řekl jsem jim to, až když jsem sem dorazil, takže to pro ně bylo velké překvapení. Od té doby, co jsem v České republice, tak jsem se vrátil domů asi dvakrát, takže teď se snažím se domů podívat alespoň jednou ročně, abych viděl širší rodinu.