„V přeboru je potřeba být silný v hlavě a vydat ze sebe maximum“ – rozhovor Tomáše Panýrka pro magazín Černobílí

Rozhovor vznikal do magazínu Černobílí 1.9.2024

Tomáš Panýrek, útočník s neuhasitelným hladem po gólech, vstupuje do své premiérové sezóny v přeboru s jasným cílem: pomoci týmu k úspěchu. Po skvělých střeleckých sezónách, kde zaznamenal desítky gólů, nyní čelí nové výzvě. V rozhovoru se s námi podělil o své první dojmy z přeboru, kde ho zatím zaujala především fyzická náročnost. Přesto věří, že s týmem mohou navázat na vítězství nad Vyšehradem a udržet si vítěznou vlnu.

Minulou sezónu jsi vstřelil 33 branek, před minulou 18 a ještě v 1.B třídě dokonce 48. Jakou metu sis stanovil pro tuto sezónu?

Je to moje první sezóna v přeboru, takže jsem si zatím žádný limit nestanovil. Hlad po gólech mám a já doufám, že jich vstřelím co nejvíce to bude možné a pomohu mužstvu k dobrému umístění na konci sezóny.

Máte za sebou tři zápasy v přeboru. Co vám to zatím ukázalo? Jaké jsou hlavní rozdíly mezi přeborem a 1.A třídou?

Ukázalo nám to, že přebor je určitě bojovnější a náročnější soutěž. Také nám to ukázalo, že každá sebemenší chybka může být potrestána. Víme, že do dalších zápasů musíme být silní v hlavách a vydat ze sebe maximum, abychom dosáhli úspěchů.

První dvě utkání se vám úplně nevyvedla. Můžeš fanouškům trochu poodhalit, co se v týmu dělo, protože většina z nich asi očekávala jiný úvod do sezóny.

Úplně nedokážu říct, co se dělo. Možná nervozita nebo opatrný start. Samozřejmě přišli i noví kluci, kteří dostali šanci v základu, takže to bylo i možná o nějakém zvyknutí si na sebe a vědět, co od sebe čekat.

Jaké to pro vás bylo následně porazit Vyšehrad? Asi to z vás trochu spadlo, že?

Po pár minutách jsem věděli, že na Vyšehrad máme a že jsme schopni ho udolat. Už po prvních dvou šancích, které byly tutové, jsme mohli vést 2:0. Bylo vidět, že nás tyto neproměněné šance nezlomily, ale pozitivně nabudily. Makali jsme dál a odměnou pro nás byly tři body. Myslím si, že jsme všichni už cítili, že potřebujeme bodovat a skalp Vyšehradu nám určitě v hlavách dodal sílu.

Po utkání na Žižkově se tě redaktor PFS ptal, zda na tebe Kuba nežárlí kvůli tvým brankám. Po minulém kole už tyto ,,obavy“ asi vymizely co? (Smích)

Já bych řekl, že ani žádné obavy nebyly. Jak jsem v rozhovoru pro PFS řekl: ,,Ale třeba příště vyhrajeme 1:0 a branku dá právě bratr.“ V podstatě jsem to tipnul správně.

Jak vám v utkání pomáhá podpora plných ochozů? Chodí nadstandardní návštěvy. Je to pro vás spíše motivace nebo to může svazovat nohy?