Planeo Cup U11 – Hlučín – 7-9/6

V pátek 7.6. jsme v počtu 13 hráčů, 3 trenérů vyrazili na naší druhou účast na finále Planeo Cup do našeho „oblíbeného“ Hlučína. Nominace byla širší, protože z minulé zkušenosti vloni jsme věděli, že turnaj je náročný, dlouhý (11 zápasů) a může se stát cokoliv. Kluci s trenéry byly ubytovaní přímo v Hlučíně v rodinném penzionu Velký Mlýn, kde měli komfort na úrovní naší repre někde v Rakousku. Rodiče pak byli ubytování přímo u břehu hlučínské šterkovny v penzionu Rodos.

Cílem turnaje bylo vylepšit loňské 19. místo a hlavně předvádět kvalitní výkony po celou dobu turnaje.

Do turnaje jsme vstoupili dobře, porazili jsme FC Hlučín 2:0, kdy snad soupeř za 20 minut pořádně nevystřelil na bránu, a my jsme trpělivě dobývali branku domácích. Povzbuzují výhru jsme chtěli přetavit do povinného vítězství na Meteorem, který, dá se říci, pravidelně porážíme při přátelácích či v jiných turnajích. Meteor byl však na nás perfektně připraven, bojoval, a i když kluci také nedali nic zadarmo, tak Meteor vyhrál 2:1, mrzí snad jen 2 neproměněné golovky těsně před koncem.

V dalším zápase s Admirou jsme jí konečně chtěli porazit na velkém turnaji, což se nám ještě nepodařilo. Opět vyrovnaný zápas jsme měli dobře rozehraný, otočili jsme na 2:1 a makali naplno. Ještě v 15. minutě jsme stav drželi, ale pak přišla série nepřesných odkopů od brány, či nepřesné rozehrávky a darovali jsme soupeři hned 3 goly.

Podvědomé přání o zlaté skupině se postupně rozplývalo, čekala nás silná Zbrojovka Brno a loňský účastník zlaté skupiny Písek. Brno bylo nad naše síly, nedostávali jsme se do koncovky, a byť jsme nepodali špatný výkon, tak Brno přeci jen 3x skórovalo.

Do posledního zápasu proti Písku jsme šli s nutností výhry, jelikož jen ta by nás posunula do stříbrné skupiny. Parádní výkon a jednoznačná výhra, jak na hřišti, tak v hledišti. Výhra nás posunula do stříbrné skupiny, asi jen zamrzí výsledky s Meteorem a Admirou, asi jsme potřebovali trochu toho pomyslného štěstíčka.

Večer kluci zregenerovali koupačkou ve štěrkárně, a kdo by pomyslel, že to bude znamenat stopku pro jednoho hráče. Moudrásek bohužel vyfasoval smolně ve vodě nějaký ostrý kámen či střep, a pořezaný palec u nohy ho nepustil do nedělního programu.

Druhá komplikace pak nastala u Mikyho Čecha, který měl pohmožděné prsty na ruce, kterého ho nepustili do branky.

Stříbrná skupina byla samozřejmě také velmi kvalitní: Dynamo České Budějovice, Banik Ostrava, SFC Opava, Vysočina Jihlava, Jablonec a Benešov. První zápas s Opavou, byl druhý po Brně, kde bylo nutné přiznat, že body nebyly dosažitelné – 0:4. Nicméně hned dalším zápase jsme opět zapli, a porazili Dynamo ČB 2:0, kvalitní hra celého mužstva do obrany nás pak nakopla k další výhře nad Baníkem 1:0. Kluci byli sice mladší, ale rychlí a techničtí a výhru nelze podceňovat. Na vítězné vlně nás zastavil až Jablonec, opět vyrovnaná hra, a díky našemu vyrovnání těsně před koncem – remízka 2:2. Následoval zápas s Jihlavou, po bojovném výkonu a neproměňování šancí byl soupeř nakonec ten úspěšnější – prohra 1:3.

Pořadí v turnaji jsme úplně neřešili, stříbrná skupina byl určitě úspěch. V takové konkurenci rozhodují i v tomto věku detaily, je třeba přijmout, že chyby byly, budou a kdo jich udělá méně, v takto vyrovnaných zápasech zvítězí.

V posledním zápase jsme doufali ve výhru, ale Benešov, který asi také pomýšlel výše, chtěl stejně jako my zakončit turnaj výhrou. I když jsme si věřili, tak ve vyrovnaném zápase jsme brali asi nakonec zaslouženou remízu 2:2, která znamenala konečné 13. místo. Pro kluky, trenéry i fan klub to byl parádní zážitek, nové zkušenosti, výhry i prohry s tím, že jsme všichni na jedné lodi, třeba plující do zlaté skupiny příští rok. To ukáže čas.

Sestava: Adam Císař, Tomáš Tenzer, Tomáš Křenek, Jan Kaňka, Jakub Moudrý, Adam Nebeský, Tomáš Hrouda, Miky Čech, Adam Babo, Daniel Čermák, Matěj Panuška, Marek Červený, Tomáš Holzer, Trenéři: Michal Nebeský, Vašek Křivák, Pavel Chalabala