Zlepšení po těžkém startu: Jak jsme se probojovali na špičku přeboru přibližuje trenér Martin Haniak

Podzimní část sezóny přinesla Spartaku Kbely mnoho radostí i výzev. Po těžkém začátku, kdy tým nasbíral více porážek než bodů, přišel obrat, který posunul klub na třetí příčku tabulky a přinesl skvělé výsledky v Teskahor poháru. Co stojí za touto proměnou, jak se noví hráči adaptovali na přebor a na co se tým zaměří v zimní přípravě, přibližuje trenér A-týmu Martin Haniak.

Jak bys zhodnotil podzimní část sezóny?
Myslím, že můžeme být za podzimní část šťastní. V hlavě sice mám stále zápas se Spoji, ale i tak je třetí místo velmi slušné. Přál jsem si před sezónou zanechat v soutěži výraznou pozitivní stopu a to se výsledkově, návštěvami, ale i zvýšeným zájmem o Spartak jako klub povedlo. Za vším stojí obrovská práce, řekl bych až zanícenost spousty lidí v klubu i dobrovolníků kolem. Umístění na 3. místě a postup do čtvrtfinále Teskahor poháru je potřeba brát jako dobrý počin a věřím, že i jako důkaz, že i díky správnému přístupu a správným lidem je možné dokázat spoustu věcí. Zároveň víme, že jaro nebude lehké a musíme se co nejlépe připravit.

Po úspěšné letní přípravě přišel začátek, který si asi nikdo nepředstavoval. Před sezónou se veřejnost domnívala, že skončíme kolem pátého místa, ale po prvních čtyřech zápasech jsme měli tři prohry. Co sis v té době myslel?
No, že to nebude žádná sranda. Věděli jsme, že přebor je těžká soutěž, ale asi jsme si tím museli projít. Museli jsme hledat nové cesty, vhodné hráče a tým pořád povzbuzovat do práce. Zároveň zvyšovat intenzitu tréninků, brát to tak, že je tu nový týden, nová výzva, a snažit se, aby kluci před sebou viděli jen ten následující zápas, který už můžete zvládnout. Dost kluků mělo sice odehráno hodně zápasů ve vyšších soutěžích, určité zkušenosti, ale tady bylo potřeba, aby tomu věřili všichni kluci, aby se tým stmelil a tu správnou cestu našel. Hodně nám pomohla i individuální kvalita některých hráčů, ale také sázka na velkou týmovost. Určitě bych zde vyzdvihl i spolupráci s Adamem Malíkem, se kterým jsme se snažili co nejlépe pracovat s týmem, s atmosférou, udělat tréninky tak, aby to byla hlavně jízda, aby si kluci zvykali na vyšší tempo a měli se o co opřít. Hlavní bylo, a v tom měl Adam pravdu, udržet hlavně klid a pořád makat. Jsem moc rád, že jsme to jako tým ustáli a nastartovali se k skvělému podzimu.

Co se změnilo, že po zápase s ČAFC následovala šňůra dvou a půl měsíce bez prohry?
Měli jsme před zápasem s ČAFC jednu výhru a tři prohry. O ČAFC všichni kolem mluvili jako o jasném sestupujícím, ale v tu dobu měli více bodů než my. Už proto to byl psychologicky pro nás důležitý zápas. Zápas byl dlouho bez gólů, až to dvěma akcemi prolomil Kuba Panýrek a my si oddechli a zároveň se nadechli k té parádní šňůře. Bylo vždy nutné najít tu správnou sestavu a styl, který bude klukům vyhovovat a který bude úspěšný.

Do kádru přišlo několik nových hráčů. Jak bys zhodnotil jejich přínos?
V létě jsme chtěli tým samozřejmě co nejlépe posílit. Osa týmu přišla o Honzu Kohlbecka, Lukáše Kühnela a také Lamina Damphu, čtvrtého nejlepšího střelce týmu. Honza i Lukáš zároveň patřili k motivátorům, tahounům a pro postup udělali kus práce. Takže jsme věděli, že musíme na jejich pozice získat co nejlepší náhradu, zároveň jsme kádr chtěli trochu rozšířit. Paradoxně se do sestavy nejrychleji dostal ten nejmladší, Pavel Candra. V úvodních zápasech udělal určité chyby, ale pořád na sobě makal, chtěl se opět prosadit a udělat vlastně to nejlepší, co mohl. Niko Khornauli a Lukáš Marek se začali prosazovat postupně. Niko musel především dohnat kondici, ta je pro jeho hru zásadní. Je to obrovský pracant. U Lukáše šlo o to využít na některém postu jeho přednosti. Peter Konadu měl také kondiční deficit a jako cizinec měl adaptaci v týmu těžší, ale vzhledem k jeho skvělé povaze se zapracoval. Věřím, že po zimní přípravě bude mít v týmu ještě silnější pozici. Mykola Kril přišel na konci přípravy a podle mě byl před jeho zraněním vidět slušný vzestup. Vypadl ze hry, ale stejně jako u Petera věřím během zimy v další posun. Je pohyblivý, zarputilý, chce hrát a dávat góly. Destiny Igbinosa odehrál pár úvodních zápasů, ale konkurence a sázka na jiné hráče ho do hry už nepustila. A nakonec mladý Sam Pihera. Za něj jsem moc rád, měl ale smůlu na zranění, ale jeho přístup k tréninku, snaha se posouvat, stále pozitivní mě moc baví. Proto hlavně věřím, že bude na jaro a dál bude rozvíjet své schopnosti.

Kostra týmu zůstala stejná jako minulý rok a po špatném začátku se nyní nacházíme na vrchní příčce přeboru. V čem se tým nejvíce posunul?
Ano, začátek soutěže se nám výsledkově nevydařil. Především nám nevyšel vstupní zápas s Kunraticemi, kde jsme sice dokázali vyrovnat z 1:3 na 3:3, ale nakonec jsme dostali 6 gólů, což je moc. S Viktorkou jsme odehráli slušný zápas, ale možná i díky nesehranosti a nezkušenosti a taky individuálním chybám jsme inkasovali opět šestkrát. Nic příjemného. Zápasy ze začátku sezóny jsme hodně probírali, ale hlavní bylo zpevnit defenzivu. A i když jsme měli průměr 3 vstřelené branky na zápas, tak 12 obdržených za dva zápasy bylo prostě moc. V dalších 13 zápasech jsme dostali 15 gólů. Takže největší posun vlastně nastal defenzivní prací celého týmu i zvýšením intenzity ve hře.

Co říkáš na vzestup Pavla Candry? Přišel z nižší soutěže, po prvním roce mezi muži se mu povedla příprava, ale v prvních dvou zápasech udělal několik hrubek, které vedly k inkasovaným gólům, což ho stálo i místo v sestavě. Nakonec se ale do sestavy vrátil a podzim odehrál solidně. Jak hodnotíš jeho výkony?

Pavel ukázal své možnosti a schopnosti, zároveň i určitou psychickou odolnost. Jak jsem zmínil výše, musel se vyrovnat po prvních zápasech s vyšším tlakem, ale Pavel pracoval dál a to bylo podstatné. Ne že by poté žádnou chybu neudělal, ale situace řešil lépe a hrál bezpečněji pro tým. To ostatní platí pro všechny hráče. Věřím, že přes pauzu Pavel dobije baterky a bude chtít dál pracovat na svém posunu.

Je nějaký podzimní zápas, který ti pořád nedá spát?

Po každém prohraném zápase pořád běží hlava. Přemýšlím, kde se stala chyba a co se mělo udělat lépe. Ale u mě to takto funguje i po výhrách, kdy zase naopak přemýšlím, jak uspět znova a znova. Takže hlava jede pořád.

Závěr podzimu se odehrával za situace se zraněními, především na pozici stopera. Jak to vypadá konkrétně s Jiřím Vokounem a Vojtou Havlínem?

Jirka měl zlomeninu nad palcem a od Zličína už žádný zápas neodehrál a neriskoval případné obnovení. Věřím, že už bude na začátek přípravy připraven. U Vojty je situace horší. Sice se asi vyloučila nutnost operace křížového vazu, ale vzhledem k tomu, že si Vojta zranění po několikáté obnovil, musí nyní nechat koleno v klidu a zatím se do přípravy nezapojí.

Čeká vás zimní příprava a další přestupové období. Máš už představu, jak bude vypadat zima a jestli plánujete kádr ještě posílit?

Příprava bude trvat necelé dva měsíce, povětšinou na UMT v Satalicích a kondičními tréninky ve Kbelích. Máme dojednaných sedm zápasů s týmy od 1. A třídy po divizi. Určitě se do přípravy nějaký nový hráč zapojí, ale zatím záleží také na tom, abychom si i s kluky, kteří tu jsou, řekli, jak se cítí v týmu a zda se všichni do přípravy zapojí. Nějaký mírný pohyb ale nastane.

Na čem budete chtít v průběhu zimy zapracovat?

Základem určitě bude kondice, to víme všichni. Zároveň bude určitě třeba zapracovat na větší kontrole hry a s tím souvisejícími herními dovednostmi a seběvědomím v nich. Je to samozřejmě o tom, jak moc to kluci přijmou a budou chtít na tom pracovat.

S jakými ambicemi půjdete do jara?

Ambice budou stále ty nejvyšší. To znamená být úspěšní v každém dalším zápase. I obhajoba a udržení třetího místa bude určitě ambicí týmu. Pro mě osobně bude ale důležitý růst mladých hráčů, udržení nastavení do zápasů, udržování intenzity hry a vylepšování součinnosti kluků ve hře.

Závěrem bych svým jménem chtěl poděkovat všem podporovatelům, fandům, rodinám i členům Spartaku za krásný a úspěšný rok kbelského fotbalu. Všem přeji klidné Vánoce a úspěšný rok 2025.