„Chci tisícovou návštěvnost“ – Rozhovor Lukáše Marka pro magazín Černobílí

Rozhovor vznikal do magazínu Černobílí 28.10.2024

Lukáš Marek, posila Spartaku Kbely, přišel do našeho klubu před dvěma měsíci, ale rychle si získal oblibu nejen v kabině, ale i mezi fanoušky. Tento fotbalista s minulostí v Kutné Hoře a FK Čáslav si pochvaluje nejen přátelskou atmosféru, která ve Kbelích panuje, ale také výborné výsledky, kterých tým dosahuje. V rozhovoru se s námi podělil o své dojmy z nového působení, zkušenosti z předchozích angažmá, ale také o své nevšední záliby mimo fotbal. Více se dozvíte v následujícím rozhovoru.

Lukáši, jsi ve Kbelích dva měsíce. Jak se u nás zatím cítíš?

Naprosto nad očekávání! Nikdy bych neřekl, že označení Spartaku jako rodinného klubu bude tak výstižné. Opravdu tu panuje rodinná atmosféra, kabina mě přijala skvěle, tréninková účast i nasazení jsou výborné, týmu se daří a tvrdě pracujeme. Nesmím zapomenout na neuvěřitelnou podporu fanoušků, něco takového jsem nikde nezažil. Jsem velmi spokojený.

Věděl jsi, že si několikrát týdně míjel místopředsedu Tomáše Haniaka, když jsi chodil do šatny FK Čáslav, ještě než jsi přišel do Kbel?

V Čáslavi jsou samozřejmě vidět dřívější úspěchy klubu, ale já jsem znal jen místní hráče, kteří za těmito úspěchy stáli. O Tomášovi jsem se dozvěděl až letos v létě.

Už jste s Tomášem měli možnost Čáslav probrat?

Ano, už několikrát jsme o Čáslavi mluvili. Když jedu podpořit kluky na zápas, někteří z nich nechávají Tomáše pozdravovat. Navíc Tomáš působil i v Kutné Hoře, kde jsem strávil šest sezón, takže máme další společné téma.

Jak ses ocitl ve Kbelích? Pomohla ti již zmíněná vazba mezi Tomášem Haniakem a Čáslaví?

Dojíždění na tréninky do Čáslavi během týdne bylo snesitelné během studií, ale následně už to nešlo skloubit s prací v Praze. A protože má Tomáš stále vazby na Čáslav, tak jsme se domluvili přes předsedu Kubu Svobodu na mém angažmá tady ve Kbelích.

Začátek sezóny nás nezastihl v optimální formě, ale od 1. září jsme neprohráli. Dá se tedy říci, že si celý tým na sebe zvykl, stejně jako na novou soutěž?

Začátek sezóny byl náročný – vyšší soutěž, změny v kádru, někteří hráči odešli a spousta nových přišla. V prvních kolech jsme si na sebe zvykali, ale věřili jsme, že tvrdá práce přinese výsledky. Začali jsme hrát kompaktně a odměnou je série neproher od začátku září. S dobrými výsledky samozřejmě přichází i lepší atmosféra a pohoda v kabině, tým získává sebevědomí a na hřišti působíme uvolněněji.

Ani pro tebe nebyl začátek úplně jednoduchý a svou pozici v základní sestavě sis musel vydobýt. Díváš se na to třeba tak, že ti osobně pomohlo, že se týmu na začátku tolik nedařilo a sestava se častěji obměňovala?

Takto to nevnímám. Do Kbel jsem přišel na první trénink ve čtvrtek a hned v neděli jsem nastoupil do prvního mistráku v nové sezóně. Trenér mě vlastně ani neměl šanci vidět v zápase, takže jsem věděl, že si na svou příležitost budu muset počkat. Nicméně s trenérem pravidelně komunikujeme o tom, co ode mě očekává a já se snažím tyto požadavky plnit.

Hrál jsi i Středočeský přebor v dresu Kutné Hory. Jak bys obě soutěže porovnal?

Mezi jednotlivými přebory nevidím žádný zásadní rozdíl, ale obrovskou výhodu pro mě je cestování na venkovní zápasy. V Praze se o víkendech dostanu na hřiště za půlhodiny, což je výrazně lepší než dvouapůlhodinové cesty autobusem tam a zpátky například do Náchoda, Letohradu nebo na Příbramsko.