„Žádný klopýtnutí. Jinak by bylo po všem,“ říká Šopor v rozsáhlém rozhovoru po postupu B-týmu

B-tým Spartaku Kbely to dokázal a postoupil do 1.B třídy, soutěže, kterou v nedávné minulosti hrával A-tým. Tým trenéra Antonína Šopora ustál tlak, zvládl rozhodující jarní část a ve finále urval první místo. Jak sezónu prožíval? Přečtěte si velký rozhovor s koučem naší rezervy.

Tlak na postup B-týmu byl od 1. kola. V posledním kole jste to urvali. Jak velké břemeno z tebe spadlo?
V první řadě bych hlavně řekl, že postup nebyl vyloženě cílem od vedení na startu sezony, ale spíš takovým přáním – když to loni uteklo o kousek. Mohlo to dopadnout všelijak, ale kádr zůstal po minulé sezoně takřka kompletní, kluci s příchodem nového trenéra trochu zbystřili a myslím, že jim to pomohlo se víc snažit a koncentrovat na každý zápas. O postupu jako takovém jsme se veřejně začali bavit až v zimě, když jsme byli na dostřel první dvojici soupeřů – o dva body – a věděli jsme, že je máme oba doma. To znamenalo jediné: pokud vše vyhrajeme, budeme první.
To, že se nám postup nakonec povedl, je zásluha celého klubu – ale hlavně spolupráce obou hlavních týmů, A-týmu a B-týmu. Ty spolu začaly víc fungovat a hlavně v kritickém období na jaře si hodně pomohly oběma směry. To nakonec vedlo jak k výhře A-týmu v Teskahor poháru, tak k postupu Béčka do 1.B třídy.
A abych teda odpověděl – po posledním zápase se mi hrozně ulevilo. Jaro bylo hrozně náročné hlavně psychicky, protože jsme každý víkend „museli“ – a kdybychom jednou klopýtli, bylo by po všem. Takže z tohohle pohledu na konci přišla obrovská úleva. (usmívá se)

Postupujete do 1.B třídy, tedy soutěže, kterou ještě před třemi lety hrál A-tým. Co to pro vás znamená?
To se teprve uvidí. Záleží, do jaké skupiny budeme nasazeni a jaká nás čeká konkurence. Ale určitě je to závazek – vůči klubu i vůči hráčům samotným, aby dokázali, že do vyšší soutěže patří a budou v ní hrát důstojnou roli.
Přál bych si, abychom se usadili v horní polovině tabulky a neměli starosti se záchranou. Jsem spíš realista než snílek. Klíčové bude dobře zvládnout letní přípravu, abychom do soutěže vstoupili připravení a neměli zbytečné trable.

Do jara jste vstoupili zodpovědně už od zimní přípravy, kdy jste začali dřív než A-tým. Když se zpětně ohlédneš, bylo to znát v pozdějších bojích?
Mně ani nešlo o to předběhnout Áčko dřívějším startem, to samo o sobě výsledek neudělá. Ale tím, že jsme byli na dostřel špičky tabulky, jsme si s klukama na konci podzimu řekli, že se o to popereme – a to znamená i poctivou zimní přípravu, která byla podle mě na úrovni A. třídy.
Kluci to vzali za správný konec, chodili ve velkém počtu, i když věděli, že to nebude zadarmo. A někteří mi pak sami říkali, že se i ke konci sezony cítili fyzicky v pohodě. Takže ano, myslím, že to mělo velký vliv na úspěšné jaro. Fyzicky jsme na tom byli asi líp než soupeři.

Kdo tě v této sezoně zaujal, kdo udělal největší výkonnostní progres?
Já nerad vyzdvihuji jednotlivce, radši mluvím o týmu jako celku. Myslím, že jsme partu ještě víc semkli – kluci se navzájem podporovali, mladí i staří, a to se pak odrazí na výkonech každého.
Taky se nám povedlo víc propojit A-tým s B-týmem, což je podle mě strašně důležité. Samozřejmě byly i negativa – nemá smysl si na něco hrát – ale kde nejsou? Jsem hrdý na kluky z obou týmů, že zvládli své úkoly, a sezona se z mého pohledu dá považovat za velmi úspěšnou.

Jak to bude dál s Tomášem Vopršálkem, který v zimě přišel jako posila pro B-tým, ale na jaře sbíral minuty i za Áčko a rozhodně se tam neztratil?
Tomáš Vopršálek. Přivedl ho v zimě Vojta Kaifer, že má kamaráda, co taky hraje, a jestli by mohl přijít na trénink (usmívá se). Chlap jako hora, silnej… říkal jsem si, jak asi bude vypadat na hřišti.
Ale za mě – ten kluk je divizní hráč, v naší soutěži nemá co dělat. A navíc je super do kabiny. Samozřejmě neunikl bystrému oku trenéra A-týmu, takže během jara naprosto logicky začal nastupovat i za Áčko. A myslím, že v těžké době plné zranění týmu hodně pomohl. Co se týče nové sezony – za mě by měl být stabilně v Áčku a když by to šlo, tak občas pomoci i nám. Ale to si ještě všichni společně vykomunikujeme.

Jaké jsou plány týmu v 1.B třídě? Už máte s vedením jasno, jaký má B-tým účel, když už je od A-týmu jen dvě soutěže? V rozhovoru na stadionu během utkání s Motorletem jsem zaslechl něco o 1.A třídě (smích).
Nastavené to máme pořád stejně. Áčko nám tuhle sezonu pomohlo v těžkých zápasech k postupu do soutěže, která je už i trochu zajímavější pro kluky, co třeba nedostanou v Áčku dost minut a chtějí ukázat, že na to mají.
Takže za mě jsou úkoly jasné: nemít starosti se záchranou, dát prostor hráčům bez dostatečné minutáže a pracovat na zlepšení u stávajících kluků.
A řeči o A-třídě? (směje se) Pár kluků to občas prohodilo – je fajn mít ambice, ale já jsem spíš nohama na zemi. Těžší zápasy nám ukázaly, na čem ještě musíme makat – a není toho málo. Tahle sezona bude navíc delší, víc zápasů, takže je potřeba si udržet správné nastavení celý rok. Nikdo se s náma nebude mazlit, spíš naopak – budou si na nás chtít smlsnout. Takže hezky krůček po krůčku.

Blíží se další přestupové okno. S jakou ambicí do něj půjdete? Plánují se i posily pro B-tým?
Tohle jaro ukázalo – nám i Áčku – jak rychle se může kabina sesypat. Áčko mělo jednu chvíli víc hráčů mimo než schopných nastoupit. My jsme taky měli občas víc absencí, než bychom chtěli…
Takže jsme se o posilování bavili už v průběhu jara. Primárně teda pro Áčko, ale i pro Béčko. Něco už máme nakontaktováno a uvidíme, co dopadne.
Doba, kdy se dá soutěž odehrát se 13 hráči, je pryč. Kluci mají dnes i jiné priority než fotbal, takže je potřeba mít širší kádr. Na druhou stranu je to vždy o citu – všichni chtějí hrát a občas musíte udělat i nepříjemné rozhodnutí. Ale to k tomu patří.

Hráči mají teď volno, ale kdy se znovu sejdete k letní přípravě?
Kluci si myslím kvalitně oslavili postup (směje se) a teď je necháme si hlavně odpočinout od fotbalu. Na první trénink na hřišti se sejdeme 21. července. Už zhruba čtrnáct dní předtím ale dostanou individuální plány, aby přišli aspoň trochu rozběhaní.
Na přípravu budeme mít čtyři tréninkové týdny, což je podle mě akorát – i když samozřejmě budou dovolené a různá omezení. Nedělám si iluze o stoprocentní docházce.
Byl bych rád, kdyby se zlepšila docházka hlavně u některých mladších ročníků v Béčku – tam vidím rezervy. Ona se dnes bez tréninku nedá hrát ani 2. třída, natož 1.B třída.

S týmem se po dlouhé etapě ve Kbelích rozloučil Petr Krátký. Kdo převezme jeho roli kapitána, pokladníka a tahouna kabiny?
V první řadě musím Petrovi poděkovat a smeknout. Při vší úctě k jeho věku – byl na každém tréninku, v zimě běhal na oválu ve sněhu, celý rok byl pozitivní. Zkrátka jako správný kapitán a kbelská legenda si ten postup vybojoval a patří mu velký dík a uznání.
A myslím, že i to, že nastoupil v posledním kole za Áčko v přeboru a ta následná děkovačka hráčů i diváků, dokazuje, jak ho měli rádi.
Funkci pokladníka od něj převzal hned na rozlučce Honza Horní – i když si nejsem jistý, jestli je to dobrá volba, přeci jenom je to Sparťan (směje se).
Tmeličů party máme v týmu myslím dost, takže zbývá už jen spravedlivě zvolit kapitána. A to necháme na týmu.